Víte, jakou mají korporáty fluktuaci zaměstnanců? Že nevíte? Tak vězte, že obrovskou! Ale vy jste to věděli, že ano, vy lišáci. Já to vidím, jak na mě šibalsky pomrkáváte. Ale jistě jste se někdy podivili nesmírnosti vesmíru, nekonečné délce pondělního pracovního dne, nebo tomu, kde se pořád berou noví lidé za ty davy, co každý měsíc z firmy...
V následujícím textu bych se chtěl podělit o své poznatky o zvláštním živočišném druhu, vyskytujícím se v korporátech, zvaném náboráři, někdy také počeštěně z angličtiny recruiteři. Čerpat budu téměř výhradně z vlastních zkušeností a zobecněná pravidla doplním pro ilustraci příkladem z osobního setkání s těmito svéráznými osobnostmi.
Dnes bude řeč o pravidelném hodnocení výkonů zaměstnanců, což je věc, o které se v korporátu dělá obyčejně řečí hodně. Jste-li tedy korporát, tohle bude něco pro vás.
Lockdown a s ním spojená práce z domova nás, kdo máme tuto možnost, do značné míry zprošťuje nutnosti setkávání s lidmi. Přestože se ale se svými kolegy nesetkáváme tváří v tvář, vždy s nimi budeme muset nějak komunikovat. K tomu samozřejmě patří jako vždycky i dodržování nějakých pravidel slušného chování, i když se mohou soustředit na něco...
Říkají, že až bude venku bezpečno, stejně budeme pracovat z domovů. Říkají, že to tak zaměstnanci chtějí. Že se jim líbí, že nemusí trčet v zácpě, a že je jim doma příjemně. Říkají to zaměstnavatelé, kterým se už nechce platit za kancelářské prostory.
Výhoda velkých firem je v tom, že umožňují uplatnění širokého spektra talentů a jsou schopny podporovat iniciativu. Když má někdo dobrý nápad na nějaké zlepšení, mají kapacity na to, aby mu poskytly všemožnou podporu, a jeho nápad mohl být dotažen do úspěšného konce. A funguje to obvykle nějak takhle:
V posledních pár měsících byla většina kancelářských pracovníků zahnána do home officů. To, co většina znala jako občasnou příležitost, si teď vyzkoušeli skoro všichni, a na dlouhou dobu. Teď, když se velká část zaměstnanců už vrací do kanceláří, se můžeme ohlédnout zpět k tomu, co jsme se naučili, protože se nám to v budoucnu bude ještě nejspíš...
Firmy jsou posedlé sledováním výkonu svých částí, a zaměstnanců. Posvátným zaklínadlem je tu slovo KPIs, za kterým se skrývají způsoby, podle čeho ten výkon měřit.
Za časů našich předků se říkalo, že expert je někdo, kdo přijel z větší vzdálenosti než padesát kilometrů. V moderní době, kdy fyzické vzdálenosti ztrácejí význam, korporáty vytvořily nový druh expertů, kteří mohou být místní.
Deset natěračů natře za hodinu 20 metrů plotu. Kolik metrů natřou za stejný čas dva natěrači? Jestli jste dávali pozor na základní škole, řeknete, že 4 metry. Ale pokud děláte kariéru v korporátu, víte, že musíte chtít 16 metrů.
O zbytečných poradách už toho bylo napsáno hodně. Jako by se všichni shodovali na tom, že jich v korporátech bývá moc, že je to plýtvání časem a že z nich stejně nic užitečného nevzejde. Pravdu mají jen částečně. Meeting málokdy poslouží účelu, kvůli kterému byl svolán. Přesto mají porady důležitou úlohu v korporátním životě.
Podle Wikipedie je open space uspořádání pracoviště, které využívá především velké otevřené prostory a co nejméně malých uzavřených místností. Vypadá to jako taková tělocvična plná stolů, na každém z nich počítač a za ním jeden člověk. Pokud ale do tohoto prostředí trochu proniknete, objevíte nečekané bohatství bujícího života.
Rozmohl se nám takový nešvar. Firmy zakazují zaměstnancům, aby si mezi sebou sdělovali výši své mzdy. A já vám teď řeknu, co se mi na tom nelíbí.
Pan A dnes nastoupil do nového zaměstnání v jedné mezinárodní společnosti. Absolvuje úvodní školení od HR, jehož obsah, jak mnozí věří, zahrnuje hypnózu, protože jediné, co si účastníci pamatují, je jméno přednášejícího, a pak se pana A ujme jeho přímý nadřízený. Ukáže mu, kde bude jeho stůl, kde jsou záchody, kuchyňky, brečící koutek a tak. Rád by...