Uměle inteligentní korporát
Nové a revoluční vynálezy často budí vášně. Kdo je prosazuje příliš vehementně, může být pokládán za šarlatána, schytat ránu dřevákem nebo se v krajním případě ocitnout přikován ke skále a opakovaně krmit orla vlastními játry. To si pak člověk připadá trochu hloupě. Opatrnost ale vždy musí stranou, když se novot chytí náš korporát.
Když se objevili první AI chatboti, lidé je vnímali spíše pozitivně, a to nejen proto, že všichni ti vizionáři konečně přestali mlít o blockchainu. Umělá inteligence je něco skutečně nového. Nejen, že za nás dokáže napsat e-mail, často lépe, než my sami, ale taky si s ní můžeme povídat jako s kamarádem. Konečně kolega, který je k dispozici i v pátek odpoledne a není ani nevrlý. Toho si všichni vážili a zcela instinktivně mu za každou pomoc děkovali. Bylo třeba lidem vysvětlit, že je to zbytečné, že se chatbotových citů nedotknou, a nemají plýtvat energií.
Ale stačilo pár firemních webinářů o efektivitě a zdvořilost šla stranou. Zvykli jsme si a nebereme výtvory AI tak vážně. Když přijde oznámení managementu bez pravopisných chyb, je plné dlouhých pomlček, jsou tam přehledné výčty v odrážkách nebo dokonce emotikony, zaměstnanci je instinktivně ignorují. Nanejvýš požádají AI, aby jim vypsala nejdůležitější body. Na začátku byl jen někdo, kdo zadal umělé inteligenci, ať napíše článek o tom, jak je skvělé chodit do kanclu, a že na home office člověk jen zahnívá. Když to pak jiný AI asistent přeloží tak, že každodenní konzumace čerstvého ovoce je zdraví prospěšná, žádná důležitá informace se neztratí.
Oznámení managementu už nevypadají, jako by za nimi stáli naši skvělí leadeři a velcí kormidelníci, ti jsou jen prostředníky, kteří přeposílají zprávy od AI.
A když přijde e-mail, který napsal chatbot, už za ním není cítit ten člověk, který klikl na "odeslat", ať už je to manažer, HR nebo kolega od vedlejšího stolu. Je to další zpráva od jazykového modelu, na kterou není třeba odpovídat. Protože chatbot se neurazí.
Potíž je v tom, že je toho moc. AI totiž chce vytvářet další a další texty. A když jí dáte otázku, tak vám nejen odpoví, ale rovnou navrhne dalších pár otázek, na které by vás ani nenapadlo se ptát. Je to jako byste měli meeting o tom, jak zkrátit meetingy.
Přitom návod, co s tím, nám dává sama umělá inteligence. Jen se nesmíme řídit tím, co říká, ale tím, jak se chová. Když chatbot vycítí, že se blíží nějaké téma, které by mu mohlo být nepříjemné, okamžitě konverzaci nekompromisně utne.
Cesta, jak se vyhrabat z nekončící záplavy generovaných textů, a z toho vyplývající další práce, se nabízí. Musíme se - my, a hlavně naši manažeři - naučit častěji říkat: "Tohle dělat nebudeme. A buďte rádi i za tuto odpověď."
